Ondřej Havelka podporuje děti ulice

Proč by vlastně „dětem ulice“ měl někdo pomáhat? Protože jsou zraněné daleko víc a hlouběji, než je na nich vidět. Většina z nich nezná rodinné zázemí, základní péči, natož lásku, přijetí, laskavost. Jejich příběhy jsou o bolesti, samotě, odmítnutí a ponížení. Po takové „průpravě“ je bez pomoci téměř nemožné vstoupit do běžného dospělého života. Je to postižení, které není vidět.

V Praze je nabídka pomoci opravdu pestrá, čím se lišíte? » Známe každého klienta osobně, jeho osud, povahu, selhání i potenciál, proto můžeme mít individuální přístup. » S klienty jsme dlouhodobě ve spojení. » Naše péče má více rovin. Streetcentrum: Program PRVNÍ POMOC V NOUZI. Dům Šance: Je mostem mezi ulicí a běžným životem. Klíčové programy jsou pracovní terapie a podporované bydlení. Klientům pomáháme najít brigádu, učíme je řešit finanční i ­zdravotní problémy, ale náš záběr je mnohem širší...

Jste výrobní pás na nové vzorné lidi? Ó jé, kéž by tomu tak bylo. Snažíme se a jsme často úspěšní, ač je to mnohdy ­překážkový běh na velmi dlouhou trať.

László Sümegh Člověk s křídly pod sakem. Svérázný muž maďarského původu už 26 let žije posláním pomáhat v Praze ztraceným mladým lidem. Streetworker, terapeut, výtvarný umělec, neúnavný bojovník s lhostejností, obětavec, ale i nesmlouvavý vychovatel – to je šéf Projektu Šance, jenž denně naplňuje motto: Není umění někomu v nouzi dát ­najíst, ale naučit ho na jídlo si vydělat.   

László Sümegh rozhovor: link na pdf