II. abonentní koncert

Program

Bedřich Smetana – Vltava, symfonická báseň z cyklu Má vlast
Max Bruch – Koncert pro housle a orchestr č. 1
Antonín Dvořák – Symfonie č. 9 „Z Nového světa“

Účinkující

Český národní symfonický orchestr
Steven Mercurio, dirigent
Chloë Hanslip, housle

Na II. abonentním koncertě zazní dvě nejslavnější a nejhranější díla české hudby v kombinaci s oblíbeným romantickým houslovým koncertem.

Bedřich Smetana (1824–1884), jehož 200. výročí od narození si v roce 2024 připomínáme, žádnou ze svých symfonických básní Mé vlasti nikdy neslyšel. První dvě, Vyšehrad a Vltavu, komponoval téměř současně od konce září do 8. prosince 1874, kdy dokončil za pouhých 19 dní Vltavu již v úplné hluchotě. V následujícím roce 1875 napsal další dvě, Šárku a Z českých luhů a hájů. O tři roky později dílo dotvořil do definitivní šestidílné podoby skladbami Tábor a Blaník. Cyklus věnoval „královskému městu Praze“, kterou miloval a kde prožil většinu svého života. Pro své nesporné hudební kvality jsou symfonické básně Mé vlasti součástí repertoáru dirigentů a orchestrů po celém světě, Vltava je nejpopulárnější z nich.

Ze tří koncertů pro housle německého skladatele a dirigenta Maxe Brucha (1838–1920) je nejznámější Koncert pro housle a orchestr č. 1 g moll, op. 26. Vznikl v původní podobě roku 1866, ale Bruch po prvním uvedení skladbu výrazně přepracoval a její definitivní podoba měla premiéru za autorova řízení 7. ledna 1868 v Brémách, sólistou byl nikdo menší než slavný Joseph Joachim, jemuž je také dílo věnováno. Koncert nabyl brzy neobyčejné obliby, ač skladatel byl poněkud zklamán jeho jednostrannou popularitou na úkor ostatních svých děl.

Devátá a zároveň poslední symfonie Antonína Dvořáka (1841–1904) vznikla v prvém roce skladatelova (tříletého) pobytu ve Spojených státech.  Silné dojmy z nového prostředí, finanční nezávislost, pocit „velvyslance“ české hudby a ambice dokázat, že nezklame očekávání – to vše zastihlo Dvořáka v prvních měsících jeho pobytu v Americe na vrcholu tvůrčích sil. Skladatel dokončil svou Devátou symfonii, v níž vyjádřil stesk a lásku k domovu, radost z tvorby a života vůbec, 24. května 1893. „Novosvětská“ je ve světovém kontextu Dvořákovým nejhranějším dílem. Druhá věta Largo se stala doslova hitem a žije v mnoha úpravách dodnes.